Červen 2007

Some Girls...

30. června 2007 v 15:00 | Adrasteia |  Anime a Manga

Konec školního roku a já... radši to ani nečtěte, zase kecy, mno :)

29. června 2007 v 17:41 | Adrasteia |  Něco o mě
Ahoj...
Po kolikáte to vlastně už píšu... radši lepší nebádat. NO, tak konec školního roku jest tu... vysvědčení naprosto nedůležité... jen tu mám fotku růže co jsme dostali na loučení se školou, ještě tenhle čtvrtek, takže včera - kupodivu jsem přežila svoje ponížení v sukni - ponížení znamená jako to, že jsem si jí vůbec musela vzít X/
Ve čtvrtek jsem si spíš já udělala radost, i když se mi nehodilo utratit 470,-, ale už jsem se nehodlala trápit při nošení věcí z luků (toulec, luk a další serepetičky v ruce, když mám malý baťhoh) tak jsem si koupila, podle mě peknou tašku :) v ->
... koupila jsem si jí, protože zítra, v sobotu mám závody, tak pojedu zase částečně v novém a teď si právě lakuji luk černým lakem na nehty, prostě opravuji XD Jinak už to nejde, jsme se na tom shodly i s mojí trenérkou, takže škrábance na černém laku pomalu mizí, ale chtělo by to celý lak nový... :) Ale co bych pro svojí lásku neudělala, ne? :P
Všem přeji pěkné prázdniny,
Adrasteia
PS: Omluva za kvalitu fotek, s mobilem to stojí za houby :/

Rozmyslete a promyslete, pokud to už neděláte...

28. června 2007 v 8:14 | Adrasteia |  Něco o mě
Hm, ahojky...
Dnes jsem jsem zjistila, jak se dá zničit stovka věcí, na kterých vám záleží během 3 minut (píše se to ke včerejšku)... takže vám jen radím, nejdřív si všechno rozmyslete 100x, jinak uděláte takové voloviny s odpuštěním, jako já... No jo no, jenže se musí jít dál, už nic nezměním. Nevím, nemám chuť něco měnit, na tom, co jsem udělala, když prostě něčemu nevěřím... Já pořád tvrdím, že si v životě namelu hubu - spíš jsem jí měla držet... Jinak, ale nezjistím, že žiji... Zklamání patří k životu...
Adra

Tak všeobecně...

26. června 2007 v 17:33 | Adrasteia |  Něco o mě
Zdárek všem,
nevím, jestli se zeptat jak se vám vede... je před prázdninami, tak předpokládám, že se těšíte a takové ty věci. Já tedy osobně moc ne a to druhým rokem tak nějak po sobě. Nějak mi přijdou normálně zbytečné, asi kvůli tomu... ani nevím čemu. Prázdniny = volno a to až moc. Sedění doma, nakupování, počítač... Špatně se mi hledá zábava. Pár věcí ale vím jistě: tréninky, tréninky, focení a focení... Chorvatsko - nebudu to rozepisovat... A pak hurá do nové školy... Hm, super představa. Jen kdybych se teď pořád neplácala v nějakých věcech.
Najednou zjišťuji, že některé věci jsou k životu naprosto bezcenné... bohužel takové, ty co lidi říkají, jak velice potřebují... takže pro mnohé jsem divná a nenormální. Ale uznejte, naštvat ve třídě holky tím, že nechci jít na pitomé "stužkování" je nenormální. Nechápu proč bych tam chodila. Jen pitomé předvádění před školou a falešné úsměvy na učitele, jak jsme je měli rádi... Falešný úsměv je ten nejhorší úsměv, leč sama ho poslední dobou v 9 z 10 případů používám...
Opět stejně začnu - poslední dobou zjišťuji, že najednou není pro co se smát, pro co žít, pro co se snažit, obětovat něco, jít za tím... nastupuje otázka: Proč vůbec? Nějak se nemohu dobabrat k odpovědi... Co nesnáším, když mi někdo chce u odpovědí pomoct - jelikož mi to nikdy stejně nepomohlo. Ale ano, přiznám si, pro pár věcí se vyplatí obětovat svůj čas... Například střelba.
Hodně zjišťuji, že se vše mění a s tím i já... Možná k lepšímu, možná naopak, ale to už jsem já a měnit se kvůli OSTATNÍM nebudu, jak mi bylo už mnohokrát také vyčteno: Mohla by jsi se kvůli mě změnit... A co takhle se změnit kvůli mě?... Tak se změň, bude nám s tebou lépe, se mnou... Nenašla jsem zatím žádný důvod proč se měnit k obrazu ostatních, já jsem já a ne oni.
Nevím jak jsou na tom v tomhle tématu ostatní, třeba i vy... je to vaše věc, jen to nedokážu pochopit, nic z toho co se teď poslední dobou děje. Neutíkám od toho, hledám, jen ale nenacházím to co chci - řádnou, logickou odpověď -> nelogické neberu.
Nějak mi už vadí, že se mi hodně lidí snaží řídit život a mnoho z nich si namele papulu :) - jak jinak to napsat. Třeba mě to vadí i u rodičů - třeba něco tuší, co já ne, ale já si svůj život chci řídit sama a to až třeba do hořkého konce... Je to můj živůtek, ne jejich, mají svoje, stejně jako všichni. Chci ho žít tak, jak já uznám za vhodné, i když je mi teprve 15 a jsem "malá" holčička - jak občas zazní... Ble XD
Já fantazírovat o životě nebudu, já ho CHCI žít, ne ve snech... tak už dávno nežiji... ani nesním, vidím už jen realitu, ve většině případů. Chci si jen najít svoji cestu, i když se teď motám jak v začarovaném lese - já jí prostě najdu, v tohle opravdu věřím, jako hodně lidí.
Namelu si na ní hubu taky, stejně jako všichni, počítám s tím, ale už prošlapanou a připravenou cestu fakt nechci :) Chci žít. Bez pravidel, bez omezení... ale nesmí se to v ničem přehánět, ale prostě bez těch pitomých pravidel, co každý zná. Jen ve volnosti. Najít nějaký "smysl".
Ono se říká, že v mém věku se tohle hledá... Ale co když to nenajdu ani v dalších letech? Jak to bude dál? Ve vzpomínkách zůstat nechci... i když si poslední dobou občas vzpomínám. Na Ríšu, na úsměvy... Na to co už nikdy nebude takové, jaké bylo. Možná ta smrt člověka opravdu změní, nebo se prostě změní, bez důvodu. Možná to s Richardem udělalo to, že já chci žít... a pak v klidu odejít. To ale zabíhám do nějaké dost potrhlé budoucnosti :) I když... jak tvrdím: Zemřít se dá ze sekundy na sekundu, z minuty na minutu, z hodiny na hodinu, ze dne na den, z týdne na týden, z měsíce na měsíc, z roku na rok... Tak by se mělo žít každou tou sekundou, minutou a hodinou... a pozor! I přežívání někdy stačí... jelikož ze dna se lze odrazit jen na vrchol a také samozřejmě i dolů = to je podle mě život. Se vším se musí počítat a s ničím se nedá počítat :) To je na něm to úžasné.
Ty jo, nějak jsem se opět zamotala od tématu na začátku :P Ale znáte mě... A teď se nemůže tvrdit, že sem nic nepíšu X)
Prostě: Žijte, buďte to vy a nikdo jiný... Vždy se dá začít žít.
Přeji vám krásné prázdniny a věci co si přejete ať je dostanete, přání která si vysníte, ať se vám splní... No, já zůstanu nohama na zemi, ve své hezké realitě.
Ach, ty vzpomínky...
Adrasteia
PS: Doufám, že nebudete mít nějaké trvalé psychické následky díky tomuto článku XD Měla jsem to upozornění asi dát na začátek, co? Hm... To je jen detail XP Se vstřebá :D
PS 2.: + písnička - Blue Gender - prostě má anime láska :)
PS 3.: <- fakt poslední PS XP - NEZAPOMEŇTE! Vzheldy! :)

Girls... Girls... :)

21. června 2007 v 14:30 | Adrasteia |  Anime a Manga

Zdárek - nestíhám

20. června 2007 v 7:43 | Adrasteia |  Něco o mě
Ahojky,
dnes nestihnu nic přidat kolem 15-15:30 jelikož jdu ze školy k doktorce a pak letím hned na trénink, tak snad večer, uvidí se :)
Adra

Manga Girls

19. června 2007 v 14:36 | Adrasteia |  Anime a Manga

Carnelian

18. června 2007 v 15:30 | Adrasteia |  Carnelian

Konečně nějaké vzhledíky

17. června 2007 v 14:15 | Adrasteia |  Blog
Dobré odpoledne všem,
už nějakou dobu slibuji, že udělám nové vzhledy, ale nějak na to nebyla ani nálada a ani čas, ale před 1 dnem jsem se nad tím zamyslela a vytvořila jsem 3 vzhledy, takové co by teoreticky zaujmuli místo toho nynějšího a tady jsou:
1. autumn-leaves.blog.cz
2. blue-angel.blog.cz
3. light-green-eyes.blog.cz
Takže se kdyžtak koukněte a třeba už i zvolte, který by jste tu chtěli (dole anketa) :)
Adra
PS: Snad se líbí ;) a teoreticky je tu mohu časem vystřídat všechny.
PS 2.: POKUD SE VÁM NEZOBRAZÍ OBRÁZKY, JEN MI TO NAPIŠTE DO KOMENTU A MAIL K TOMU, ráda vám je zašlu normálně.
Anketa ukončena, dne: 4.7.2007

Japonsko - Ayumi Hamasaky - 3.

16. června 2007 v 13:25 | Adrasteia |  Japonsko
Tákže! Po dlouhhé době opět obrázky s Ayumi Hamasaky + aby to bylo stylově, tak i jedna její písnička - Jewel - má oblíbená... No, metal vám sem dávat nebudu ;) i když :D... Adra
<- Tahle fotka je má oblíbená...

One Girl - 2.

15. června 2007 v 15:01 | Adrasteia |  Anime a Manga

Coloured Girls

12. června 2007 v 16:15 | Adrasteia |  Anime a Manga

Obrázky - Love Hina - 3.

11. června 2007 v 15:30 | Adrasteia |  Love Hina

Tak... Zase nějak doma, no.

10. června 2007 v 19:47 | Adrasteia |  Něco o mě
Ahojky,
tak jsem zase doma... 12. MČR v Monínci bylo moc pěkné. Byla jsem tam jen se strejdou a jeho synem, tak pohoda. Bylo to hezky v přírodě, klid ptáčkové veverky... BUCH! Veverka padá dolů... Ne, to byl jen vtip, ale nic pro zasmátí, veverku sestřelil málem Tomáš Laifr, zase jsem s ním měla možnost střílet. Stejně jako s Láďou Kolínkem a dalšími. Škoda že jsem si nezapamatovala jména, hlavně toho jednoho "lovce", znám jen jeho křestní: Milan. Jezdí prý střílet i do džungle, jen ho potkala nahoda, že si rozdrtil před pár lety koleno. Dozvím se ho, ono to až tak neva, uvidím je zase.
Tohle je část tratě, kde jsme stříleli, bylo to fakt o "hubu", všude šutry a pár šípů velmi bolestně zařvalo, hlavně karbonové, duralové se ohnou, tak jsou na 3D lepší, ale také se velmi dobře dokáží okousat.
Taky jsem díky tomu dostala hezký karbonový šíp na památku od Tomáše, takhle se hezky lámou šípy ->
Včera (9.6.2007) jsem se ještě pěkně koupala kolem 22:00 v bazénu se spolustřílejícíma a se strejdou Pepou a jeho synkem v baznénu. Byla legrace, skočila jsem tam a spadly mi brejle, tak jsem je tam vytahovala po hmatu... Docela vážně sranda. Ještě před tím jsem se rozmázla na cestě, když jsem skočila po jednom kamarádovi, když provokoval a dopadla jsem hezky na kolena, modřiny mám krásně barevné a odřeniny jsou také hezké. Ale hned jsem se zvedla a šla po něm :) "Markéto? Není ti nic?" "Ty idiote!" Chovala jsem se fakt dobře :)
<- Šípek zase jednoho mého kolegy, ten tam uklidil asi do šípového nebe asi 5 šípů a to karbonů, škoda... Omlouvám se za kvalitu fotky, ale hledali jsme o pár mětrů dole další a spěchalo se...
Bylo to hezké uvolňující, mohla jsem střílet na tréninkové střelnici kdy chci, taky že jsem střílela, už v 6:30 a ještě před tím ten večer ve 21:00 a ještě před tím. Kdybych mohla, bydlím na naší střelnici...
Hodně lidiček jsem tam zase poznala, někteří jsou arogantní pitomci, jiní jsou super, většina z nich je dobrých, ale najdou se tam výjimky, jako přeci i všude jinde, nebo mi prostě nesednou.
A nakonec... No, tak jsem obsadila 3. místo v MČR v kategorii BB, střílela jsem tedy mezi dospělými, předemnou byl Tomáš a Láďa, jim to fakt přeju, jsou dobří. Teď mohu jen říct jednu větu, v kterou jsem doufala a CHTĚLA, abych měla možnost jí vyslovit nebo napsat: Ríšo, dokázala jsem to, nenervoval si se jen tak... Něco jsem snad už dokázala.
Medailli a menší vítězství věnuji Richardovi a Lucce, oni mi věřili podle mě nejvíc, ale jen jeden z nich jí uvidí.
Tady máte také fotky, moc se mi líbí, nechávají je dělat snad na zakázku ->
Takže se tdy mějte, omlouvám se za kvalitu fotek a za malé množství, ale měla jsem jen mobil.
Adrasteia


Jen dvě fotečky...

8. června 2007 v 21:45 | Adrasteia |  Něco o mě
Takže, jsem zase tu, ahojky.
Jdu vám sem jen dát dvě fotky, co jsem nafotila někdy dvě soboty zpět, na tom, kdy jsem poprvé střílela F.I.T.U.
Tenhle šíp vznikl proto, že jsem prý ho proklela. Ten pán totiž první zlomil a já řekla: A teď přidáme ještě ohnutí, no a už to bylo. Nazvala jsem ho tančící, opilý šíp:
A další fotka je ze včerejška (7.6.2007), z takové jedné docela povedené sady (velikost obdélníčku je asi 5cm x 6cm - ten den z něho už zbyla jen kulička kartonu, už se do něj nedalo střílet nadále):
Tak to je vše a já se jdu dobalit na mistrák.
Adrasteia

One Girl...

8. června 2007 v 15:00 | Adrasteia |  Anime a Manga

Promiňte

7. června 2007 v 20:00 | Adrasteia |  Něco o mě
Tak... Ahojky všem,
omlouvám se, že sem sem nic nenapsala, nedala žádné obrázky a pochybuji, že v bližší době i nějaké budou.
V sobotu jedu na Mistrovství ČR v 3D tak trénuji jak to jde. Už za dva dny... Jenže v pondělí jsem přišla o člověka, který tam snad měl jet s námi... Ještě minulý pátek se mnou trénoval, říkal mi co je dobře a co ne, ještě v pátek. Tuhle středu, čtvrtek už tam nebyl a nikdy už nebude... V úterý mi kamarád z práce táty napsal SMSku, že Richard zemřel. Důvod ještě nevím. Hodně lídí je díky tomu asi mimo, nevím, moje trenérka Lucka ano. Stejně jako já, nedokáži na nic myslet, dost se mě to dotklo. Byla to a je pro mě velká rána, jak když vás někdo nečekaně uděří... Vždy když jsem střílela, stál za mnou, ohlížela jsem se na něj. Teď už za mnou nestojí, stejně jako si nedává jednu cigaretku u zábradlí. Už nikdy... Vždy na nás koukal od zábradlí, když jsme stříleli.
Foto vypůjčeno z naší klubové galerie.
Byl přísný, byl to asi neskutečná kuřák, já nevím, byl kritik, možná nervák, vtipálek, rád radil a pomáhal, bez výjimky všem... Znala jsem ho přesně asi 3 měsíce a už vím, že se na něj nebude dát zapomenout. To co teď umím, mě naučil on a ještě má trenérka Lucka, kterou taky snad učil, doufám, že to nezapomenu, když mě za některé věci nemlátil, jak mi sliboval, i když on říkal: Markéto, nic nebudeš slyšet, když budu nadávat... A nadával jak křeček, když mu to nešlo a já se jen smála a on pak také. Velice jsem si ho vážila a budu vážit, jen jsem to nestihla říct. Byl to a bude můj neskutečný vzor při střelbě a pro mě neskutečný přítel...
Teprve teď mi dochází, že on už nikdy na luky v bílé fabii už nikdy nepřijede. Nevyndá si terčíky, nedojde si do budovy pro luk a do skřínky pro věci. Už nikdy, ale tak to už je. Dobří lidé přichází a také odchází, stejně jako ostatní, to je život. Stejně jako má prababička, té jsem také už nestihla nic říct. U obou jsem měla být rychlejší. Je mi to velmi líto, ale už s tím asi nic moc neudělám.
Radši to zakončím, jen jsem chtěla napsat, proč a jak... Však víte... Mám chuť to tu naprosto předělat ve vzhledu, ale to by se vám nelíbilo, ten novej... Vše změnit.
Hezké dny, Adrasteia

Girl - 2. část

4. června 2007 v 15:30 | Adrasteia |  Anime a Manga

B.T. - 1.

3. června 2007 v 15:30 | Adrasteia |  Anime a Manga